Právní předpisy týkající se švarcsystému
Švarcsystém jako nelegální práci definuje zákon 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů, přesněji ustanovení § 5 písm. e). Nelegální práce je závislá práce vykonávaná fyzickou osobou mimo pracovněprávní vztah. Zároveň také stanovuje sankce v § 139 (1) c a v § 140 (1) c. Zaměstnavateli, který výkon nelegální práce umožní, hrozí sankce až do 10 000 000 Kč, minimálně však 50 000 Kč. Fyzické osobě, která pracuje v rámci švarcsystému, hrozí pokuta až 100 000 Kč.
Podle ustanovení § 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákoník práce“), platí, že závislá práce může být vykonávána výlučně v základním pracovněprávním vztahu. Základními pracovněprávními vztahy se má na mysli pracovní poměr (založený pracovní smlouvou) a právní vztahy založené dohodami o pracích konaných mimo pracovní poměr (těmi jsou dohoda o provedení práce a dohoda o pracovní činnosti).
Ve smyslu zákona č. 586/1992 Sb. o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, jsou příjmy ze závislé činnosti definovány v ustanovení § 6 odst. 1. Závislá práce podle zákoníku práce je vždy též závislou činností pro účely daně z příjmů, ale nemusí tomu tak být naopak. Právní povaha vztahů označovaných zákonem jako závislá činnost, není v zákoně o daních z příjmů definována a je nutno její základní charakteristiky dovodit výkladem. Pomůckou ke správnému výkladu je metodika vydaná Ministerstvem financí ČR – Pokyn D-285, který říká:
“Nejčastějšími znaky a okolnostmi indikujícími vztah závislé činnosti fyzické osoby a osoby od níž plyne příjem (dále jen „plátce příjmu“) jsou následující:
- Plátce příjmu přímo či nepřímo ukládá úkoly, řídí a kontroluje fyzickou osobu a nese odpovědnost související s její činností “
Činnost konaná OSVČ v rámci podnikání by měla být samostatná. Neměla by být organizována ani řízena spolupracující společností a mezi OSVČ a společností by neměl být vztah nadřízenosti a podřízenosti. Mělo by tak být v zásadě ponecháno na OSVČ, jak si práci zorganizuje, přičemž společnost by odebírala až výsledek činnosti. Dále také provozována na vlastní odpovědnost. OSVČ by měla být za výkon práce plně odpovědná, tzn. nejen za škodu na svěřené hotovosti a na zboží, ale za veškeré škody, které při provozu svých činností způsobí. V tomto směru by měla být upravena i předmětná smlouva a mělo být i postupováno v případě nároků ze strany třetích stran.
- Fyzická osoba má ve vztahu k plátci příjmu obdobné postavení jako zaměstnanec
Činnost konaná OSVČ v rámci podnikání by měla být provozována vlastním jménem na libovolném místě. OSVČ by neměla vystupovat jménem společnosti nebo působit na ostatní jako zaměstnanec společnosti, například by neměla mít jeho vizitky, firemní oblečení, loga atd. Od OSVČ by nemělo být požadováno, aby pracovala na pracovišti společnosti, pokud to z podstaty věci není nutné; naopak by měla být OSVČ dána v tomto směru volnost, kde činnost provede. Smluvní ujednání mezi OSVČ a plátcem příjmu by neměla obsahovat nárok na dovolenou, příplatky za práci přesčas, odstupné atd.
- Odměna za práci je vypočítána na základě délky pracovní doby nebo obdobným způsobem běžným při odměňování osoby v pracovně-právním vztahu
Činnost konaná OSVČ v rámci podnikání by měla být provozována bez rozvržení pracovní doby. Mělo by být dáno na vůli OSVČ, kdy bude činnost vykonávat. Společnost by tak neměla rozvrhovat OSVČ „pracovní dobu“ ani ji evidovat.
- Materiál, pracovní pomůcky, stroje a zařízení potřebné pro výkon činnosti jsou fyzické osobě poskytovány plátcem příjmu
Činnost konaná OSVČ v rámci podnikání by měla být provozována na vlastní náklady. OSVČ by měla provádět činnost vlastními prostředky. V případě, že by jí byly společností poskytnuty pracovní prostředky (například místnost, automobil, telefon), měla by být za jejich užívání sjednána náhrada, kterou by OSVČ společnosti hradila.
- Vztah mezi plátcem příjmu a fyzickou osobou je dlouhodobý anebo soustavný, resp. fyzická osoba vykonává činnost dlouhodobě pouze pro jednoho plátce příjmu, a to osobně nebo prostřednictvím spolupracující osoby ve smyslu § 13 ZDP.
OSVČ by neměla být smluvně omezována pouze na vztah s jednou společností. Naopak jako je tomu v obchodních vztazích běžné, práci by měla být oprávněna vykonávat pro různé subjekty.
Judikáty z této oblasti
Pojem závislá činnost vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku 2 Afs 62/2004-70 z 24. 2. 2005 (řeší sezónní zednické práce).
Následná judikatura Nejvyššího správního soudu, která řešila dlouhodobější vztahy než citovaný judikát zdůraznila subjektivní stránku vztahu: 2 Afs 173/2005-69 z 27. 7. 2006 – týká se pracovníku v lesnictví a 7Afs 72/2008-97 z 15. 1. 2009 – zámečnické a kovoobráběčské práce.
Velká část judikatury následuje judikát 2 Afs 62/2004-70 a posuzuje vůli obou stran. Jiné judikáty naopak posuzují a zkoumají skutečný obsah vztahu a snaží se najít kvalifikační kritéria, jak intenzivně je zaměstnanec řízen, jak detailní a časté pokyny dostává, jaké pracovní nástroje používá, zda pracuje v sídle zaměstnavatele či nikoliv: 6 Ads 46/2013-35 publikovaném pod č. 3027/2014 Sb..
V daném duchu pak byly řešeny i případy profesionálních sportovců, kde Nejvyšší správní soud dovodil, že taková činnost může být velmi dobře vykonávána v režimu samostatné činnosti (není však ani vyloučeno její vykonávání v pracovně právním vztahu). V rozsudku 6 Afs 85/2014-39 pokračoval Nejvyšší správní soud ve zkoumání vůle stran v případě smluv obchodních zástupců, kteří svoje činnosti vykonávali jako osoby samostatně výdělečně činné.
Definice pojmu závislá práce je obsažena v judikátu týkajícím se nelegálního zaměstnávání 6 Ads 46/2013 – 35 z 13.2.2014.
Aktuálnost tohoto tématu dokládá judikát 5 Ads 208/2019-33 z 25.6.2020. Zde byla uložena pokuta ve výši 1 mil. Kč. Rozsudek se týká pracovníků u třídící linky součástek.
Zdroj: www.fucik.cz, www.du.cz