Pořízení automobilu, provoz a jeho vyřazení, to jsou hlavní témata, kterým se budu věnovat v tomto článku. A to jak z pohledu podnikatele vedoucího podvojné účetnictví, tak z pohledu OSVČ vedoucí daňovou evidenci nebo uplatňující výdajový paušál. Dalším předpokladem je plátcovství DPH.
Auto v podnikání se jednoznačně nevyplatí OSVČ, která uplatňuje výdaje paušálem a není plátce DPH.

1. Pořízení automobilu koupí do obchodního majetku

Nejčastější způsob pořízení automobilu je jeho nákup, a to buď z vlastních, nebo z cizích zdrojů.

Do pořizovacích nákladů patří:

• kupní cena,
• doprava,
• clo,
• správní poplatky (např. za zápis do registru vozidel),
• DPH u neplátců,
• DPH u plátců, nemají-li nárok na odpočet daně, případně je-li nárok na odpočet pouze v částečné výši (např. u vozidel používaných současně k soukromým účelům).

 

Podnikatel vedoucí podvojné účetnictví:

Při pořízení na fakturu účtujeme veškeré náklady na pořízení do pořizovací ceny auta. V účetnictví k tomu slouží účet 042 – pořízení dlouhodobého hmotného majetku. Vozidlo lze zařadit do majetku, na účet 022 – samostatné movité věci, až po splnění všech podmínek nutných k jeho provozování, tj. až po zapsání do registru vozidel. Náklady na pořízení auta se dostávají do daňových nákladů formou odpisů (2. odpisová skupina). Účetní odpis je třeba zaúčtovat vždy, a to i v případě přerušení daňového odpisování nebo neuplatnění daňového odpisu.

 

OSVČ vedoucí daňovou evidenci:

V daňové evidenci jsou veškeré náklady související s pořízením auta nedaňový výdaj. OSVČ, který vede daňovou evidenci o odpisech neúčtuje, pouze se uplatní přímo v daňovém přiznání.

 

OSVČ uplatňující paušální výdaje:

Neřeší náklady související s pořízením ani daňové odpisy. Stále jsou náklady vypočteny procentem z příjmů.

 

Pořízení automobilu ze zahraničí

Účetně se pravidla pro nákup ze zahraničí téměř neliší od nákupu v tuzemsku. Jedinou změnou je, že automobil je nakupován za cizí měnu, ale nákup musí být zaúčtován v českých korunách. Musí se tedy částka přepočítat na české koruny pomocí kurzu České národní banky ke dni nákupu, nebo pevným kurzem pro daný měsíc/rok podle vnitřní směrnice účetní jednotky.

Při pořízení automobilu ze zahraničí je však potřeba dát pozor na daň z přidané hodnoty. Pořízení automobilu z jiného členského státu Evropské unie nebo dovoz ze třetí země je osvobozené plnění s nárokem na odpočet. Při nákupu ze zahraničí se aplikuje režim přenesení daňové povinnosti tzv. Reverse charge. Tento režim přenáší povinnost přiznat daň z dodavatele na odběratele. Dodavatel tedy vystaví daňový doklad bez DPH a odběratel má povinnost vypočítat správnou výši daně a odvést ji státu. Pokud má odběratel plný nárok na odpočet, lze si stejnou část daně taktéž nárokovat u finančního úřadu.

Aby bylo dodání osvobozeno, musí být splněny podmínky, že:

• obchod je uskutečňován mezi dvěma plátci a na daňovém dokladu je uvedeno daňové identifikační číslo odběratele (platí mezi členy EU), nebo je odběratel plátce daně při dovozu ze třetí země,
• zboží je přepraveno fyzicky do státu odběratele a tato přeprava je prokazatelná.

Zákon o dani z přidané hodnoty ale uvádí i další specifické pravidlo při pořizování nového osobního automobilu z jiného členského státu. Pokud kterákoliv osoba pořizuje nový dopravní prostředek z jiného členského státu, je použit režim reverse charge vždy. V praxi to vypadá tak, že pokud dodavatel dodává nový osobní automobil do jiného členského státu, bez ohledu na to, zda je odběratel plátce či neplátce DPH, vystavuje daňový doklad bez DPH. Pro plátce DPH se nic nemění a postupuje podle pravidel uvedených výše, tedy má povinnost přiznat daň a zároveň má nárok na odpočet. V případě odběratele neplátce, je ale nutné, aby k okamžiku přijetí tohoto daňového dokladu podal jednorázové daňové přiznání, ve kterém vypočte svoji daňovou povinnost a jelikož nemá nárok na odpočet, DPH daňovému úřadu zaplatil. Bez zaplacení této daně není možno tento automobil zaregistrovat a užívat ho na veřejných komunikacích.

 

Spotřebitelský úvěr

I zde se vůz stane majetkem vaší firmy ihned po nákupu a můžete s ním nakládat, jak je vám libo. Také zde uplatníte jednorázový odpočet DPH při pořízení auta. Nevýhodou jsou pak samozřejmě úroky, auto se tak může snadno prodražit až o desítky procent.

V praxi se občas setkávám s tím, kdy auto pořízené na úvěr je účtováno jako finanční leasing. To je ovšem hrubá chyba. Proto doporučuji vždy před účtováním pročíst dobře smlouvu a nespokojit se pouze se splátkovým kalendářem, který může být v obou případech podobný. Při pořízení na úvěr si odpisy uplatňuje kupující – vlastník auta, při pořízení formou leasingu si odpisy uplatňuje leasingová společnost.

Zálohu na pořízení auta je třeba účtovat jako zálohu na pořízení dlouhodobého hmotného majetku – 052 a nezaměňovat ji s akontací u finančního leasingu – 381 – náklady příštích období.

2. Pořízení automobilu na leasing

Pokud nemáte hotovost a pro své podnikání auto potřebujete, pak leasing bývá jednodušší cestou než úvěr. Leasing je třístranný smluvní vztah, ve kterém vystupují dodavatel, pronajímatel a nájemce. Základní podoba leasingu funguje na principu, kde pronajímatel (leasingová společnost) zakoupí předmět leasingu u dodavatele a následně ho začne pronajímat nájemci. Majetek je až do úplného zaplacení ve vlastnictví leasingové společnosti.

 

Operativní leasing

Je často označován jako krátkodobý pronájem. Jedná se vlastně o pronájem majetku s fixní měsíční splátkou. Doba pronájmu je obvykle kratší než životnost pronajímaného majetku a po uplynutí sjednané doby leasingu je majetek zpravidla navrácen pronajímateli. Pro správné zachycení operativního leasingu v účetnictví je potřeba splátky správně časově rozlišit, pokud zasahují do dvou a více účetních období, viz. finanční leasing níže. Měsíční splátka operativního leasingu je daňově uznatelným nákladem. OSVČ uplatňující výdaje paušálem neřeší jednotlivé splátky a stále uplatňuje náklady procentem z příjmů.

Zákon o dani z přidané hodnoty se přímo o leasingu nezmiňuje. Operativní leasing je považován podle § 14 odst. 1 písm. b) za poskytnutí služby formou přenechání zboží k užití jinému. Z toho vyplývá, že každá jednotlivá splátka je samostatným plněním a DPH se tak uplatňuje z každé úplaty.

S operativním leasingem se nemusíte o nic starat, což je skvělé, ale nevýhodou je, že auto nikdy nebude patřit vaší firmě. Společnost, která vám ho pronajme, vám tak bude diktovat podmínky. Ty budou uvedeny ve smlouvě. Může se jednat o omezení najetých kilometrů, ale také o to, kdo bude moci auto řídit a další specifikace služby.

 

Finanční leasing

Je dlouhodobým pronájmem majetku. Doba pronájmu pokrývá převážnou nebo celou část ekonomické životnosti majetku. Předpokladem finančního leasingu je, že na konci smlouvy přejde vlastnické právo na nájemce. U finančního leasingu přecházejí některá rizika spojená s vlastnictvím na nájemce. Ten musí majetek opravovat a udržovat, ale zároveň bez souhlasu vlastníka na něm nesmí provádět žádné úpravy nebo technické zhodnocení. Z hlediska účetnictví je potřeba opět si dát pozor na správné časové rozlišení jednotlivých splátek. Zákon o dani z přidané hodnoty říká, že pokud je ve smlouvě sjednaná povinnost odkupu předmětu leasingu, jedná se o dodání zboží podle § 13 odst. 3 písm. d) „přenechání zboží k užití na základě smlouvy, pokud je ujednáno, že vlastnické právo k užívanému zboží bude převedeno na jeho uživatele.“ To znamená, že dodavatel musí vystavit daňový doklad na celou částku předmětu leasingu, jako by se jednalo o klasický prodej zboží, již na samotném počátku leasingového vztahu, a to k okamžiku předání „pronajaté“ věci. Odběratel tak musí dodavateli zaplatit DPH hned na začátku v celé částce. Dodavatel musí tuto daň přiznat a zaplatit ji finančnímu úřadu. Odběratel naopak, pokud je plátcem DPH, si může tuto daň nárokovat zpět.

Také zákon o dani z příjmu striktně rozlišuje mezi operativním a finančním leasingem. Definici najdeme v § 21d zákona o dani z příjmu. Pokud budou dodrženy tyto podmínky:

• Na konci smlouvy přejde vlastnictví předmětu leasingu na uživatele
• Po dobu trvání leasingové smlouvy budou na uživatele převedena užívací práva na předmět a také povinnosti, které se pojí s péčí o majetek a všechna rizika s jeho užíváním.
• Minimální doba trvání smlouvy musí být alespoň taková, jaká by byla doba při rovnoměrném odpisování hmotného majetku podle ZDP. U majetku z 2.-6. odpisové třídy lze tuto dobu snížit o 6 měsíců (pro automobil tedy alespoň 54 měsíců).
• Odkupní cena předmětu leasingu musí být vyšší, než by byla zůstatková cena předmětu při rovnoměrném odepisování.

Pak platí, že časově rozlišené splátky finančního leasingu i odkupní cena jsou daňově uznatelným výdajem.

 

Podnikatel vedoucí podvojné účetnictví:

Nejprve zjistíme daňové náklady na jednotlivé roky, abychom mohli správně zaúčtovat časové rozlišení nákladů. To zjistíme tak, že: hodnota leasingu je součet vstupní ceny bez DPH a marže leasingové společnosti bez DPH. Měsíční daňový náklad je hodnota leasingu dělena počtem měsíců trvání leasingové smlouvy. Daňový náklad na daný rok je počet měsíců daného roku krát vypočtený měsíční daňový náklad. Na konci účetního období musí být součet nákladů na účtu 518 – služby totožný s výpočtem daňových nákladů pro daný rok. Předpis zvýšené splátky (akontace) a splátky na přelomu roku musíme vždy účtovat na účet 381- Náklady příštích období.
Pozor, první zvýšená splátka může být záloha na kupní cenu automobilu. Zálohu na kupní cenu nelze v průběhu trvání leasingu vůbec zohlednit v daňových nákladech. Záloha slouží k úhradě kupní ceny po skončení doby leasingu, a vstupuje tak do pořizovací ceny automobilu po jeho odkoupení nájemcem. V daňových nákladech se tedy projeví až následně po skončení leasingu a odkoupení automobilu prostřednictvím daňových odpisů majetku.

 

OSVČ vedoucí daňovou evidenci:

Do výdajů nelze zahrnout leasingové splátky, které byly skutečně v daném zdaňovacím období zaplaceny, ale jen ty, které je možné dle ZDP opravdu zahrnout do základu daně – tj. poměrnou část ceny leasingu připadající na příslušné zdaňovací období jako je uvedeno u vedení podvojného účetnictví.

 

OSVČ uplatňující paušální výdaje:

OSVČ uplatňující výdaje paušálem neřeší jednotlivé splátky a stále uplatňuje náklady procentem z příjmů.

3. Provoz osobního automobilu

 

Změna hodnoty automobilu

Snížení zůstatkového hodnoty automobilu je způsobováno hlavně odpisy. Odpisy jsou dvojího druhu, účetní odpisy a daňové odpisy.

K zajištění časové a věcné souvislosti v účetnictví není přípustné celou pořizovací cenu majetku zaúčtovat do nákladů v roce pořízení, ale je ji potřeba rozložit formou odpisů do jednotlivých období, ve kterých se bude majetek používat.

Účetní odpisy nemají v účetních předpisech stanoveny striktní metody výpočtu a dobu odepisování. Jedinou povinností účetních jednotek stanovenou zákonem o účetnictví v § 28 odst. 6 je sestavit odpisový plán, na jehož podkladě se majetek odpisuje v průběhu jeho používání. Jedná se o postupné (předpokládané) opotřebení majetku, které je stanovené na základě „odborného“ odhadu co nejreálněji. Účetní odpisy se počítají většinou s přesností na měsíce a zaokrouhlují se na celé koruny nahoru.

V současné praxi je v účetnictví menších obchodních společností velmi častým jevem, že účetní odpisy jsou stanoveny ve výši daňových odpisů. Je to dáno hlavně tím, že pro neauditované společnosti neexistuje za tuto praxi žádný postih. Účetní odpisy ve výši daňových odpisů tak účetním jednotkám zjednodušují práci při úpravě výsledku hospodaření na základ daně a taktéž z velké části eliminují výskyt odložené daně v účetnictví.

Naopak daňové odpisy jsou upraveny zákonem o daních z příjmu (dále jen ZDP) a představují maximální možnou výši odpisu, kterou lze uznat v daňovém základu. Jejich účel tedy není, na rozdíl od účetních odpisů, věrně a poctivě zachytit fyzické opotřebení aktiva. O daňových odpisech se neúčtuje a účetní jednotka tak pouze musí evidovat daňové odpisové plány jednotlivého majetku na jeho inventárních kartách. Automobil patří do 2. odpisové skupiny a jeho minimální doba odpisování je stanovena na 5 let. Uplatnit daňové odpisy v základu daně není povinnost, ale pouze možnost. Dobu odpisování lze posunout, nebo dokonce daňové odpisy, na rozdíl od účetních, je možné přerušit.

Odpis ve výši jedné poloviny se použije v situaci, kdy je automobil evidován v obchodním majetku k začátku zdaňovacího období, ale do konce období je z majetku vyřazen. Na poloviční odpis však není nárok, pokud se v jednom zdaňovacím období majetek zařadí i vyřadí z obchodního majetku.

 

Náklady vznikající s provozem automobilu

Nejvýznamnějším nákladem souvisejícím s provozem automobilu je spotřeba pohonných hmot. Tento náklad se účtuje přímo do spotřeby na příslušný účet 501 – spotřeba materiálu. Dalšími náklady jsou opravy a údržba (účet 511), pojištění (účet 548), parkovné (účet 518), dálniční známka (účet 538) a silniční daň (účet 531). Jelikož se v účetnictví musí respektovat časová a věcná souvislost, je potřeba sledovat i u těchto nákladů, zda časově souvisejí s obdobím, ve kterém vznikly. Nejvíce sledované by měly být výdaje na pojištění a nákup dálniční známky (ta se dá zakoupit již v prosinci předchozího roku).

 

Krácení a úprava odpočtu DPH u nákladů

Při používání automobilu je z pohledu daně z příjmů i daně z přidané hodnoty důležité sledovat poměr používání vozidla na služební a soukromé účely. Kvůli tomu se musí ke každému automobilu povinně vést kniha jízd. Do té se zaznamenávají veškeré cesty automobilem rozdělené na soukromé a služební účely. Poměrný koeficient by se měl kvalifikovaně odhadnout již při pořízení automobilu a sledovat po dobu 5 let. Pokud je zjištěno, že se použitý koeficient a skutečně zjištěný koeficient liší o více než 10 % je povinnost upravit odpočet daně. Nenárokovaná část DPH je nákladem na provoz automobilu. Poměrný koeficient DPH se použije také u ostatních nákladů, které souvisejí s provozem automobilu.

Z pohledu daně z příjmů může u vozidla používaného k soukromé i služební činnosti dojít ke krácení nákladů včetně daňových odpisů. Toto krácení nákladů se ve společnosti provádí pouze v případě, že je osobní automobil poskytnut na soukromé využití bezplatně jednateli firmy, který za svoji činnost nepobírá žádnou odměnu. (Nejedná se tedy o služební vozidlo poskytnuté zaměstnanci k soukromým účelům, kde ke krácení nákladů nedochází.)

 

Paušální výdaje na dopravu

Paušální výdaje představují ulehčení evidence osobního automobilu v podnikání. Jedná se o nástroj daně z příjmů, který dovoluje od základu daně odečíst paušálně stanovenou částku na výdaje za pohonné hmoty a parkovné. Není tedy potřeba tyto výdaje fyzicky prokazovat. Nicméně z paušální částky není možné nárokovat si odpočet DPH. Pokud tedy je společnost plátcem DPH, může si nárokovat DPH z nákupu pohonných hmot a parkovného pouze na základě daňového dokladu. Ostatní náklady jako opravy a pojistné v tomto paušálu nejsou zahrnuty a pro jejich daňovou uznatelnost je nutné jejich výši prokázat daňovým dokladem.

Výše měsíčního paušálu je 5.000 Kč a je stejná pro všechny osobní automobily, bez ohledu na velikost, výkon nebo stáří vozidla. V této výši lze uplatnit paušál u automobilu, který je používán pouze k ekonomickým účelům. Paušál lze použít jak pro automobily zahrnuté v obchodním majetku, tak i pro automobily pronajaté (leasing). Paušál naopak nelze využít, pokud je automobil poskytnut k používání jiné osobě na základě smlouvy o výpůjčce. Paušální výdaje na dopravu lze uplatnit maximálně u 3 automobilů. U zbylých automobilů lze uplatnit náklady pouze v prokazatelné výši. V průběhu zdaňovacího období lze využít pouze jeden způsob uplatnění výdajů na dopravu.
Paušální výdaje na dopravu lze využít i u osobního automobilu, který je z části používán k soukromým účelům. Při použití paušálu pro tento druh vozidla se výše paušálu krátí na 80 %, tedy na 4.000 Kč měsíčně, a lze ho využít pouze u jednoho osobního automobilu. V rámci toho se i ostatní náklady (odpisy, opravy…), vážící se k tomuto automobilu, musí krátit tímto procentem.

Při uplatnění paušálních výdajů tak odpadá povinnost vést knihu jízd ke stanovení poměru mezi soukromou a služební spotřebou u daně z příjmů. Zákon o DPH bohužel v tomto nespolupracuje s daní z příjmů. Při nároku na odpočet musí poplatník vždy prokázat, zda bylo vozidlo využíváno pro podnikatelskou činnost a jediným prokazatelným podkladem je právě kniha jízd. Paušální výdaje jsou tak nejvíce populární u malých společností a podnikatelů, kteří nejsou plátci DPH.

 

Silniční daň

Poplatníkem této daně je fyzická nebo právnická osoba, která je zapsaná v technickém průkazu jako provozovatel. Při pořizování automobilu na finanční leasing je tedy nájemce jako provozovatel vozidla povinen platit silniční daň. U operativního leasingu je naopak poplatníkem většinou pronajímatel. Dále může být poplatníkem i zaměstnavatel, který vyplácel cestovní náhrady zaměstnanci za použití soukromého automobilu pro služební účely.

4. Automobil v pracovně právních vztazích

Automobil může být v pracovněprávních vztazích použit dvěma směry. Buď je soukromé vozidlo zaměstnance použito pro služební účely zaměstnavatele, nebo služební vůz naopak poskytnut zaměstnavatelem zaměstnanci k soukromému využití. K oběma směrům se pak váží různá pravidla vycházející jak z daňových zákonů, tak i ze zákoníku práce.

 

Použití soukromého vozidla pro služební účely

Náhradou jízdních výdajů se zabývá zákoník práce v § 157–160. Zaměstnavatel musí zaměstnanci schválit použití soukromého vozidla. Náhrady jízdních výdajů se skládají z částky za amortizaci a za pohonné hmoty dle počtu ujetých kilometrů. Pokud zaměstnanec nepředloží doklad o čerpání pohonných hmot, cena je určena na základě prováděcího právního předpisu Ministerstva práce a sociálních věcí platného pro daný rok. Při stanovení spotřeby paliva se vychází z údajů o spotřebě, který je uveden v technickém průkazu vozidla.

 

Poskytnutí služebního vozidla pro soukromé účely

Poskytnutí služebního vozu zaměstnanci pro soukromé účely lze rozdělit na dva druhy – bezúplatné a úplatné.

Při bezúplatném plnění vzniká zaměstnanci nepeněžitý příjem, který vstupuje do základu pro výpočet daně z příjmů fyzických osob a taktéž do vyměřovacího základu pro stanovení zdravotního a důchodového pojištění. Hodnota nepeněžního příjmu je stanovena jako 1 % z ceny vozidla včetně DPH. Pokud se jedná o automobil pronajatý nebo pořizovaný formou finančního leasingu, je cena pro výpočet nepeněžního příjmu stanovena podle ceny vozidla u původního vlastníka.

Náklady na pohonné hmoty pro soukromé účely jsou daňově uznatelné pouze v případě, že jsou zaměstnancem uhrazeny. V případě benefitu se jedná o další nepeněžitou složku mzdy. Pro stanovení nákladů na pohonné hmoty spotřebované soukromě se často používá poměr mezi soukromými a služebními kilometry zjištěných z knihy jízd.

Ostatní náklady jako jsou opravy, pojištění, odpisy atd. jsou podle daně z příjmu daňově uznatelné v plné výši, nekrátí se. A to z toho důvodu, že poskytnutí automobilu pro soukromé účely je bráno jako nepeněžní příjem, ze kterého se odvádí daň a pojistné. Avšak pozor, DPH se naopak musí krátit vždy poměrným koeficientem zjištěným z knihy jízd.

Při úplatném poskytnutí vozidla zaměstnanci dochází k pronájmu movité věci mezi spojenými osobami, tudíž je potřeba dodržet obvyklou cenu. Cena obvyklá je dána zákonem ve výši 1 % ze vstupní ceny automobilu. Pravidla pro daňovou uznatelnost všech nákladů souvisejících s provozem vozidla jsou shodné jako při bezúplatném plnění.

Co se ale zásadně liší, jsou pravidla pro daň z přidané hodnoty. Při pronájmu služebního vozidla zaměstnanci má zaměstnavatel plný nárok na odpočet, jak z pořízení vozu, tak z ostatních plnění týkajících se provozu automobilu. Jelikož je ale považován pronájem automobilu za zdanitelné plnění, musí být z úplaty odvedeno DPH. Cena obvyklá se v tomto případě nepoužije, jelikož zákon o DPH nedefinuje zaměstnance jako spojenou osobu.

Zdroj: časopis účetnictví 9/2019, 10/2019, 11/2019